Už po 1. kole prezidentských voleb musel snad každý aspoň tušit, že období do 2. kola nebude vypadat jako jiné obyčejné 2 týdny. Reklamy, meetingy, debaty jedou na plné obrátky. V této záplavě mne ale zaujaly dva do jisté míry protichůdné postoje: na jednu stranu afektované prožívání situace ("cítíte to svrbění? cítím to taky! sametová revoluce č. 2 se blíží!"), na druhou stranu lhostejný postoj ("je to jedno, kdo tam bude"), který sám může mít široké spektrum důvodů – realistickým vnímáním skutečných pravomocí prezidenta počínaje a "důchody nám stejně nezvedne" konče. Oba postoje jakožto extrémy odmítám. Jak ale mezi nimi najít zlatou střední cestu?
Předně se na rovinu přiznávám k tomu, že jsem příznivec Jiřího Drahoše. Znám se s člověkem, který se osobně zná s Jiřím Drahošem a na jehož chalupě jsme při jedné víkendové návštěvě měli večer u ohně dost prostoru na to, aby nám o něm vyprávěl. Jsem přesvědčen, že je to člověk nejen slušný, ale i schopný a rozhodný a na základě toho si i troufám říct, že nevolím Jiřího Drahoše jen ze vzdoru vůči Miloši Zemanovi.
Nechci tímto článkem zlehčovat práci těch stovek dobrovolníků, kteří roznášejí letáky, vyvracejí dezinformace, spravují weby typu popravde.cz a denně nás vyzývají: agitujte, šiřte letáky, bojujte proti lžím. To je potřebná a nelehká činnost. Komentáře, že volby rozhodnou nerozhodnutí voliči, bych nepodceňoval, i když posoudit jejich reálnou vážnost bych přenechal politickým analytikům a jako amatér se do toho pouštět nebudu. Mně záleží spíš na jiné věci, kterou může řešit i naprostý laik, a ve které osobně cítím rezervy: vztahy.
Nahlíženo zjednodušenou optikou dvou znepřátelených táborů je dobře, když se někomu teoreticky povede přesvědčit voliče Zemana, aby volil Drahoše. Potřebujeme se přeci přehoupnout přes 50%. Z pohledu oné polarizace a z dlouhodobé perspektivy to ale dobře není a tak to nefunguje. Lidské vztahy jsou mnohem rozmanitější fenomén, do kterého představa dvou znepřátelených táborů nezapadá. Příklad z mého okolí: mám vzdálené příbuzné v Ostravě (starší manželé čerstvě v důchodu), v Plzeňském kraji (rodina středního věku), u nás na Písecku (řada lidí, kteří pracují v továrně). V roce 2013 jsem se s nimi bavil o volbách a buď explicitně řekli, nebo mám z jiných indicií důvod věřit, že volili Zemana. Od té doby jsem se s nimi viděl jen párkrát, někdy jen napsal mail, u někoho jsem za 5 let dokonce zcela bez kontaktu. Se všemi vycházím v dobrém, nicméně kdo z čtenářů by na mém místě k nim teď šel "agitovat za Drahoše"? Bylo by to jednoduše trapné. A protipříklad: podobně jako ti lidé je na tom i můj táta. Ale tím, že se navštěvujeme a bavíme se o všem možném, byl prostor pro otevření tohoto tématu mnohem přirozenější.
Je snadné být v bublině lidí se shodným názorem (pěkný článek Tomáše Zdechovského na toto téma). Navštěvovat meetingy svého favorita. Je to potřeba, když člověk potřebuje vzpruhu. Ale samo o sobě to hodnotu nemá. Začal jsem se cíleně vyhýbat čtení různých rozhovorů s Drahošem, sledování záznamů z meetingů s občany. Je to ztráta času – přesvědčen jsem, fakt je o něm dostupných i tak dost a nějakou zpestřující maličkost nepovažuju za důležitou pro oslovení ani sebe ani lidí v okolí (tátu víc osloví, že umím stáhnout králíka já než Drahoš). Mnohem těžší je udržovat vztahy s lidmi jiného názoru. Trvale, ne stylem "přemluv bábu".
Ano, okolí mne uklidňuje: máš rodinu, práci, bydlíš jinde. Je to lidsky pochopitelné, že některé vztahy ochabnou. Ale jindy jsem měl čas a ten jsem proprokrastinoval. Teď je mi to líto. A nejen kvůli volbám, ale i kvůli těm lidem samotným. Oni totiž mají také svá zranění, své frustrace, svou zátěž z rodiny (např. větší sklon hledat vůdce tam, kde v dětství chyběl otec), zátěž z doby komunismu. Prožívají objektivní či subjektivní chudobu, která jak známo je jedním ze spouštěčů radikalizace. Cestu vidím v tom – nepřerušit s těmito lidmi vztahy. Nikoli ve sdílení hanlivých protizemanovských stránek, ať už jsou to hry, countdown, trička, fake účty a co vše jsem ještě neviděl.
Pokud si tedy na Hradě přejete změnu, vybodněte se na konzumaci materiálu, kde se jen poplácává po zádech a který se hezky čte. Najděte si ve svém okruhu přátel někoho, kdo nevypadá na "stejný tábor". Může to být třeba známý, s nímž se často vídáte, ale o politice jste spolu nemluvili, nebo paní, které doučujete dítě nebo někdo z rodiny, s nímž je třeba se nejdřív smířit. Důležité není, zda je rozhodnut či ne, důležitá je kvalita vašeho vztahu. Podstatné je vztah rozhovorem o politice nezhoršit, to je lepší změnit téma. Ať už váš protějšek prožívá volby afektovaně nebo lhostejně, vztah je to, co vám pomůže jít dál.
Co říct na závěr? Článek není vhodný k poslání příznivcům Zemana, že? Když jsem po několika zážitcích z minulého týdne dospěl k názoru, který zde prezentuji, vrátil se mi jistý druh pokoje, že život půjde dál. Pokud souboj Drahoš:Zeman skončí 49:51, budu to brát jako výzvu pro práci na zanedbaných vztazích. A pokud skončí 51:49, pak ho kromě obrovské radosti přijmu i s velkou pokorou, že tu šanci, aby se těch 49% necítilo zadupáno do země, jsme dostali už teď a ne v roce 2023.
